Letní louka

Stál jsem na louce zalité letním sluncem. Hleděl jsem do nebe a dýchal letní vzduch z plných plic. Chtělo se mi létat a smál jsem se. Tu jsem na obzoru kohosi zahlédl. Loukou ke mně přicházela nahá dívka. Drobná blondýnka, úzké chlapecké boky, mladá pružná ňadra se jemně pohupovala v rytmu kroků a ladným krokem se blížila ke mně. Když mně spatřila, usmála se. Přišla blíže, již jsem rozeznával jemné chmýří ohanbí, bradavky a ploché bříško. Pohlédl jsem do jejích modrých očí, ona beze studu přišla až ke mně, stále se usmívala. "Jsem tu" řekla prostě, jakoby čekala, že ta chvíle přijde.

"Čekal jsem tě", odpověděl jsem.

"Věděla jsem, že tu budeš",  odpověděla, "jdu za tebou celý život a ty stále něco hledáš".

"Ano, hledám svou životní lásku", řekl jsem tiše.

"Je ti celý život v patách, jen se musíš pořádně podívat", odpověděla.

"Dívám se pořád, ale nemohu ji stále rozeznat, stále mám v cestě nějaké ženy a nevím, která je ta pravá", řekl jsem zadumaně.

"Zkusil jsem to již mockrát a vždy jsem se zklamal. Ty jsi čistá a jasná jako letní louka, tvoje nahota je tak přirozená jako tento den. Tvoje tělo je krásné, mysl nezkalená. A jsi si jistá, že čekáš na mně ?", zeptal jsem se naivně.

"Pssst, tichoučko, zase se ptáš. Ty to nepoznáš ?, řekla.

"Ne, nepoznám, jak bych to měl poznat ?", zeptal jsem se.

"Blázínku, kolik ti je let ? Kolik žen si již zkusil ? Co sis z toho vzal ?", s úsměvem se ptala.

"Bylo mi padesát, měl jsem čtrnáct žen a stále jsem na začátku, stále nevím, co by mělo být rozhodující, co je podstatné a co ne. Chtěl bych všechny ženy světa, abych poznal, která je ta pravá", odpověděl jsem.

"Tolik času nemáš. Výsledku můžeš dosáhnout zkušenostmi, to je nejtěžší cesta, napodobováním, ta cesta je nelehčí, nebo přemýšlením, to je nejušlechtileší cesta. Kterou sis zvolil ty ? Zkušenosti ? Tu nejtěžší ? Proč u toho nepřemýšlíš ? Dnes jsem přišla nahá, abych ti dala znamení. Abys poznal, že nic neskrývám. Jsem tu tak, jak mně pánbůh stvořil a dávám ti jasné znamení a ty stále nevíš ?", ptala se přímo.

"Nevím, jen problikávám, zatímco bych měl již dávno zářit jako slunce", přiznal jsem se.