Brahms

Houslistka na pódiu hraje. Struny jejích houslí vydávají nádherné zvuky a její blonďaté vlasy poletují kolem ní jako hříva bujného hřebce. Hudba proniká všemi skulinami sálu, kde je pár lidí, kteří si přišli tu hudbu poslechnout. Fascinován hledím na bujnou hřívu, ze které vycházejí tóny čisté, něžné, divoké i laskavé, mám oči plné slzí a hruď se mi chvěje v záchvatech pláče nad tou nádherou. Všechna slova jsou zbytečná a málo výstižná. Řeknu už jen jméno: Johannes Brahms.